dnes jsem nachodil po místních plážích určitě nejméně 20 podzimních mil. Alespoň moje nohy zvyklé se poslední dobou všude vozit autem o sobě dávají vědět. Bolí potvory.
Začal jsem na pláži mezi letištěm a oceánem. Čekal jsem, že tu budu moct lechtat letadla na podvozku, ale nedosáhl jsem na ně.
Po posilnění vegetariánským obědem - librou hroznového vína a tyčinkou Snickers, jsem vyrazil na Venice beach. Nechtělo se mi dávat 12 dolarů za parkovné na veřejném parkovišti, tak jsem chvilku kroužil, než jsem našel místo v jedné slepé uličce. S dobrým pocitem, že jsem ušetřil, jsem vyrazil na pláž. Vůbec jsem netušil, co mě čeká. Je to druhý Hollywood. Spousta stánků se suvenýry, spousta různých umělců a jiných týpků. Mezi tím se prohánějí lidi na kolech, bruslích a dvojkolkách. Naštěstí je tu tolik místa, že se to sem všechno vejde.
Tento chlapík na kolečkových bruslích a s elektrickou kytarou jezdí prý po Venice beach promenádě každý den už 20 let.
Stavil jsem se na Muscle beach. Radši jsem si ale nechal tričko. Nechtěl jsem zdejším svalovcům vzít chuť do cvičení. Na Santa Monica beach jsem už ale neodolal a šupsnul do vody. No popravdě jsem tam šupsal několik minut. Ještě že tu jsou velké vlny. Moje váhání, jestli se smočit nebo ne, ukončila jedna metrová. Byla to ledárna, stěží 25 stupňů. Koupou se tu teď jen surfaři, malé děti a ryby. Chvilku jsem se plácal ve vodě, ale Pamela Anderson ani nikdo jiný z Pobřežní hlídky se neobjevil.
Při návratu jsem nejprve nemohl najít tu slepou uličku, kde jsem nechal auto. Když jsem ji konečně našel, čekal tam na mě pozdrav od City of Los Angeles s názvem Parking violation. Slepá ulička byla v Red zone. 70 dolarů. Vyrazil jsem s příjemným pocitem, že tu policie funguje spolehlivě. Kéž by u nás fungovala stejně.
jirka
Žádné komentáře:
Okomentovat