lutodas: USA - Národní park Sequoia

Ahoj,

čtvrtek večer, nejvyšší čas napsat o víkendovém výletu. Do teď nebyl čas. Bez přehánění jsem dělal od rána do noci. Den jsem začínal puštěním počítače a končil jeho vypnutím. Protože jsme většinou končili v kanclu až v osm, nebyla ani chuť jet někam na večeři. Jen jsem si koupil pytlík hroznového vína a pytlík tyčinek Snickers. Mňam.

Zpět k výletu. Jestli je tomu možné ještě říkat výlet. Vzhledem k tomu, že jsme celkem najeli 800 mil, což je víc než cesta do Chorvatska, by tomu spíš slušel název výprava.

Do parku Sequoia (oficiální stránky, mapa) jsme dorazili v sobotu po poledni. Je to docela hezký les v horách. To co ho dělá zajímavým jsou přerostlé stromy - sekvoje. Jejich dřevo je tak nedobré, že nechutná žádným hmyzákům a ani hnilobě se do něj nechce. Když malou sekvoju v dětství něco nezašlápne, je odsouzená neustále růst. Roste dokud ji nějaká přírodní katastrofa neporazí. A když spadne, tak leží a leží a nehnije a nehnije. U jedné ležící sekvoje byla napsáno, že tam beze změny leží už sto let a nikdo neví, jak
dlouho tam už ležela, než ji někdo před sto lety poprvé objevil. Je to omyl přírody. Naštěstí roste pouze v určité nadmořské výšce a několika málo místech. Jinak by neříkalo "prach jsi byl a v prach se obrátíš" ale "prach jsi byl a v sekvoju se obrátíš".

Sekvojí tu roste hodně. Jsou tisíce let staré. Většina pamatuje Ježíška, když se ještě počůrával. Ty nejzasloužilejší mají jména. Nejslavnější je sekvoje General Sherman. Je to nejobjemnější živý organismus na světě (pro D a T - ještě objemnější, než jsem já :-). Nejtlustší je General Grant.
Sekvoje mají podobnou vlastnost jako mrakodrapy - špatně se fotí. Poprvé jsem fotil vertikální panorama.

Kromě sekvojí v tomto parku rostou taky medvědi. Je jich tu hodně a jsou dost oprsklí. Pokud si člověk neschová svačinu, tak mu ji sežerou. Umí si prý i otevřít auto. Skáčou na střeše tak dlouho, dokud se neotevřou dveře nebo se nerozbijí okna. Šikulové.
Na jedné zastávce jsme se omylem zatoulali mimo hlavní tok turistů a hned jsme na jednoho méďu narazili. Neměl ale moc zájem komunikovat. Asi věděl, že svačinu jsme už snědli. Byl to zážitek. Medvěda jsem v lese ještě nepotkal.

Ze soboty na neděli jsme přespali v levném hotelu-motelu ve Fresnu. Takový ten typ hotelu, kde člověk zaparkuje autem těsně přede dveřmi pokoje - 2 metry od postele. Zajímavé. Jedna noc ale stačí.

jirka

Ještě před vjezdem do národního parku je krásné údolí. Přijížděli jsme zespodu po dálnici 198, nejspíš to je součást oblasti Three Rivers. Fotky trochu matou. To dole není malý potůček. Ty blechy na kamenech jsou lidi.