lutodas: 2007-09

2007-09-30

USA - Queen Mary, ruská ponorka a Chrystal Cathedral

Z akvária jsme se přesunuli na Queen Mary. Je to předválečný zaoceánský parník, který už 40 let kotví na Long Beach a slouží jako hotel. Je to kus lodi. Je ještě větší než byl Titanik. Podařilo se nám tam zabloudit.

Hned vedle Queen Mary kotví ruská dieslová ponorka B-427. Tu jsme si nemohli nechat ujít. Prolezli jsme ji od přídě až k zádi. Nechtěl bych tam trávit 3 měsíce jako ruští vojáci a spát s hlavou vedle torpéda.

Na konec jsme si nechali Chrystal Cathedral v Garden Grove - skleněný kostel. Na pohled je to nádherná stavba. Jestli v ní je k Bohu blíž než v našich kostelech, nevím. Rozhodně je v něm ale víc světla :-) A vedle kazatelny je velká obrazovka Sony.

jirka

I z výšky vypadá Queen Mary impozantně

Zvětšit mapu

Zblízka ještě víc. Nevejde se do foťáku.
Loď Queen Mary brázdila moře od roku 1936 do roku 1967. Od té doby kotví v Long Beach.

Na zádi je typická londýnská telefonní budka. Těžko říct, jestli fungovala během plavby. Nechce se mi tomu věřit.

Long Beach v dálce

Kapitánský můstek. Na co 2 kormidelní kola? Co by se asi dělo, kdyby zatáčela na různé strany?

I těch řadicích pák je tu víc

Vedle kotví ruská ponorka

Tady se to muselo promenovat. Kdysi jsem četl, že slavný sprinter Jesse Owens cestou na olympiádu do Berlína 1936 trénoval běh na 100 m i během plavby na lodi. Teď už si to umím představit.

Ruská 'podvodnaya lodka B-427'. Na vodu (tedy spíš pod vodu) byla spuštěna v roce 1971. Nebyla ukořistěna v boji, ale po vyřazení z provozu v roce 1994 byla v roce 1995 převezena do Sydney a odsud v roce 1998 do Long Beach.

Torpéda - obrněná pěst dělnické třídy. Také díky těmto torpédům jsme mohli nerušeně žít v socialismu :-)

Atypické dveře

Důstojnická jídelna včetně 4-násobného hrdiny SSSR a 3-násobného hrdiny ČSSR Leonida Iljiče Brežněva

Krásný modrý záchod. Kterým ze tří červených ventilů se asi splachuje.

Čert aby se v těch ventilech vyznal.

Hmm. Tohle asi sovětští námořníci nebaštili

Ložnico-torpédovna

Chrystal Cathedral

USA - Long Beach Aquarium of the Pacific

Ahoj,

po sobotě věnované zábavě jsme neděli věnovali poznání. Začali jsme na Long Beach v Akváriu Tichého oceánu (Aquarium of the Pacific). Mám s sebou potápěčské brýle, takže kdyby bylo trochu víc času, mohl jsem si celý Pacifik prošnorchlovat sám. Protože ale čas není, vzal jsem za vděk akváriem. Mají tu spoustu nádrží s rybami ze všech koutů Tichého oceánu. Několik hodin jsme se navzájem očumovali s různými mořskými potvorami. Vypadá to, že při tvoření podmořské fauny, se příroda pěkně vyřádila.

Jednoznačně největším zážitkem ovšem byly dotýkací nádrže. HLADIL JSEM ŽRALOKA! Sice nebyl bílý ale puntíkatý, ale nějak se začít musí. Měl drsnou kůži podobnou jemnému smirkovému papíru. Bomba! Hladil jsem i rejnoky. Ti jsou na omak stejně sližští jako normální ryby.

Poté co jsme si všechny mořské tvory prohlédli, jsme zašli zjistit, jak chutnají. Restaurace se jmenovala Bubba Gump Shrimp Co (oficiální stránky). Ten, kdo je kulturně založený, už ví, že jsme si dali krevety přímo od Forresta Gumpa. Byly drahé ale dobré.

jirka

Aquarium of the Pacific nás vítá

Vstupní hala

Největší místní atrakce - Shark Lagoon. V průvodci píšou: "Je tu více než 150 žraloků, kterých se můžete dotýkat ..., a také ti, kterých ne!". Kromě žraloků plavou v dotýkacích nádržích i rejnoci.

Dotýkací žralok - Zebra Shark

Ta ruka je moje!

foto Martin

Žraločci - Whitespotted bamboo sharks

Ten hnědý je Bat Ray (česky siba kalifornská), černý je Round Ray

Rejnoci

Tento žralok už není dotýkací.

a další potvory

A nesmí chybět Nemo - Klaun očkatý

Bylo to krásné, ale hlad je hlad. Jdeme si pochutnat na krevetách k Bubbovi

2007-09-29

USA - Six Flags Magic Mountain

Ahoj,

dnes ráno jsme společně s Martinem a našim indickým kolegou z práce Nishanthem vyrazili na průzkum 'hlavního města horských drah' - Six Flags Magic Mountain (oficiální stránky). Slunná Kalifornie připravila jeden ze svých slunných dnů, což se nám později docela hodilo.

Horské dráhy tu jsou rozděleny podle úrovně vzrušení - málo, středně, maxi. Nejspíš to určují dle intenzity ječení. My začali pěkně z ostra. Na začátek jsme si dali tři maxi za sebou.
Obzvlášť povedená byla dráha Tatsu. Člověk visí v sedačce břichem dolů, ruce a nohy mu visí do prostoru. Protože během jízdy není vidět dráhu, mělo by to navozovat pocit letu. Stejný pocit letu má asi myš, když ji chytí orel za hřbet a nese si ji do hnízda.

Můj žaludek byl prvními jízdami tak překvapený, že ani nestihl začít protestovat. Nishanthův žaludek byl pohotovější a poradil svému majiteli, že ještě jeden max a jde ven. Zvolili jsme proto oddychový vodní sjezd. Pustili nás v kulatém gumovém člunu korytem s divokou řekou. Člun se točil, voda cákala, lidi výskali. Mělo to jedinou chybu - voda je mokrá. Ještě že kalifornské sluníčko časem usušilo jak naše oblečení, tak můj foťák, peníze a pas.

Po tomto osvěžujícím zážitku jsme s Martinem statečně pokračovali ve zdolávání suchých horských drah. Zajímavá byla dráha Superman. Vystřelí vozíky tak rychle, že během 6 sekund dosáhnou rychlosti 100 mil za hodinu. Dráha nejprve jede vodorovně, potom se ale stočí kolmo do nebe. Vozíky gravitací zastaví a následuje volný pád pozadu. Doporučuju.

Časem jsme přišli na to, že všechny horské dráhy jsou na jedno brdo. Připoutají vás a v šílené rychlosti s vámi motají na všechny možné i nemožné strany. Jde o to zmást tělu směry. Pevně doufám, že můj žaludek už teď zmatený není a pošle večeři správným směrem - dolů.

jirka

Natěšení čekáme, až se otevřou parku. Hlavně naše žaludky se nemůžou dočkat.

Zdálky okukujeme, co si na nás připravili.

A je to tu! Začínáme na Tatsu. Proč všichni tak ječí?

... už to víme. Bylo to pěkné, jdeme dál. Déjà Vu

foto Martin

Nejprve po předu a pak zpět stejnou cestou. A pěkně fofrem.

A další dráha. The Riddler’s Revenge. Nejdřív ji okoukneme ...

... a už letíme. Po cestě budeme 6x hlavou dolů.

Na člunu po divoké vodě. Ani ne sekundu po konci následujícího videa jsme byli jak vodníci.

Odpočinek na vyhlídkové věži. Horské dráhy všude kolem.

foto Martin

Pěkně nás povozily.

2007-09-27

USA - národní park Yosemite

Ahoj,

v neděli jsme z Fresna vyrazili na sever do parku Yosemite (oficiální stránky, mapa). Hlavní atrakcí tohoto parku je údolí, které bylo původně vyhloubené řekou ve skalách. Potom si s ním pohrály různé geologické procesy a nakonec se jím prohnal ledovec. To co vzniklo, je neuvěřitelné. Na dně se kroutí řeka mezi stromy a písčitými plážemi. Po stranách ční kilometr vysoké skály, kolem jejichž vrcholů se motají mraky. Ze skal se dolů řítí vodopády. Příroda se předvedla. Pokochali jsme se pohledem zezdola nahoru a seshora dolů. Nasekali jsme mraky fotek. Na tohle jsme ale měli moc malé foťáky. To se tam prostě nevejde.

Cesta zpátky byla taky zajímavá. Začali jsme dlouhým sjezdem. Překonali jsme výškový rozdíl přes 2000 metrů. 70 mil jsme jeli z kopce. Ke konci už mě to moc nebavilo pořád přibržďovat. Během 300 mil dlouhé cesty jsem si užil řízení po amerických silnicích do sytosti.

Do LA jsme dorazili až za tmy. Spolu s ostatními lufťáky. Dálnice se postupně slévaly až jsme skončili v 7 proudé mase aut řítící se 75 mil za hodinu. Přestože byla silnice plná, žádné zácpy se nekonaly a bez problémů jsme dorazili až skoro-domů do hotelu.

Stálo to za to.
jirka

Jedeme pořád do kopce a cesta se hezky klikatí. Zatím netušíme, co nás čeká.

foto Martin

Jsme nahoře. Už při pohledu z prvního vyhlídkového místa (Tunnel View, mapa) je jasné, že nás čeká nevšední zážitek.