Ahoj z Turecka,
teprve dnes večer (v sobotu) jsem se dostal k tomu, abych napsal soukromý mail (pracovních jsem v pátek napsal asi milión).
Cesta byla trochu divočejší, než měla být. Protože z Prahy do İzmiru nelétá přímá linka, měl jsem letět nejdříve do Mnichova a odtamtud do İzmiru. Zpočátku vše probíhalo tak, jak má. Nastoupili jsme do autobusu, který nás měl dovézt k letadlu. Po delším čekání jsme ale byli vyzváni, ať se zase vrátíme do haly. Odlet byl odložen kvůli mlze v Mnichově. Na přestup v Mnichově jsem měl jen 45 minut, takže mě to moc nepotěšilo. Doufal jsem, že stejné zpoždění bude mít i letadlo do İzmiru. Marně.
Když jsme dorazili do Mnichova, bylo už letadlo společnosti Lufthansa v luftu. Podobný problém jako já mělo víc cestujících. V zákaznickém centru Lufthansy byl pěkný mumraj. Paní na přepážce mi sdělila, že další letadlo do İzmiru letí až následující den. Mám přespat v hotelu a letět ráno. Naštěstí už z Prahy jsem věděl, ze ten den letí do İzmiru ještě jedno letadlo z Berlína. Po chvilce dohadování jsem dostal letenku do Berlína a z Berlína do Izmiru. Zatímco let do Mnichova byl malým vrtulovým letadlem a moc se nelišil od letu Andulou, do Berlína jsem letěl velkým proudovým Airbusem. Je to zážitek. Letí se ve výšce 12 km, teplota za okénkem je -60 stupňů. Země je hluboko dole.
Po přistání opět začaly starosti. Protože let z Berlína do İzmiru už nebyl se společností Lufthansa, nebylo jasné, jestli budou kufry automaticky přeloženy. Společně s dalšími cestujícími, s Turkem přímo z İzmiru, Němkou a ještě jednou paní neznámo odkud, kteří také letěli do İzmiru a se kterými jsem se znal od vidění z Mnichova, jsme se snažili zajistit, aby naše kufry letěli s námi. Nakonec jsme byli ubezpečeni, že se nemáme bát, že kufry přeloží.
Z Berlína jsme letěli tureckým Boeingem. Celou dobu pod námi byly mraky. Jediné, co jsem viděl, byly Tatry. Krásně byl vidět masiv Vysokých a pod nimi Nízkých Tater. Letadlo bylo plné Turků pracujících v Německu. Asi hodinu před přistáním se letadlo změnilo na tržiště. Všichni Turci kupovali kartóny cigaret a lahve whisky. Pravděpodobně jsem byl jediný, kdo nevyužil jedinečné příležitosti.
Do İzmiru (mapa) jsme přiletěli až za tmy. Oddechl jsem si, když se můj kufr po chvíli napětí skutečně objevil na pásu. Zbývala už jen cesta taxíkem do hotelu Hilton. Po 15 hodinách, z nichž nejvíce času zabralo čekání jsem v pořádku dorazil do cíle.
Takto proběhl můj první let dopravním letadlem.
jirka
Žádné komentáře:
Okomentovat