další víkend je za námi. Opět jsme strávili jeden den zábavou a druhý den kocháním se přírodou. Jen to tentokrát bylo v opačném pořadí. Nejdřív kochání a zábava až potom.
V sobotu jsme se vydali prozkoumat pobřeží Pacifiku a cestou zpět jsme si chtěli prohlédnout kontinentální zlom San Andreas. Tato prasklina je dlouhá 1200 km a prochází od severu k jihu celou Kalifornií. Způsobila ji pacifická kontinentální deska tím, jak se sune po severoamerické. Údajně za x tisíc let se Disneyland přesune z LA do San Francisca. To budou lidé překvapeni, až přiletí do LA za myšákem a kačerem, a oni budou fuč. Kromě přesunů zábavních parků způsobuje tento zlom každých 20 let velké zemětřesení. Asi by stálo za to, kouknout se, kdy bylo to poslední. Ale dost geologie.
Ráno jsme vyrazili po dálnici číslo 1 na sever směrem na San Francisco. Projížděli jsme městy, které jsem dosud znal jen z knížek a filmů - Santa Monica, Malibu, Santa Barbara (mapa). Pobřeží ale nebylo nic moc. Nebo lépe, bylo pěkné ale úplně stejné jako v LA. Široké písčité pláže a ve vodě pár zoufalců na prknech. Nic nového. Protože jsme věděli, že ty nejhezčí pasáže jsou až skoro u San Francisca, hnali jsme se bez přestávek na sever. A skutečně, za Morro Bay (mapa) to začalo. Krajina se zvlnila, objevily se stromy, včetně sekvojí, a hlavně krásné pobřeží. Útesy a o ně se lámající vlny. Nádhera. Každých několik kilometrů jsme zastavovali na vyhlídkovém místě. Pokochali se, nacvakali kupu fotek a frčeli dál. Aby to nebylo jednotvárné, umístila příroda na jedno kochací místo kolonii divokých tuleňů. Ve skutečnosti to nebyli tuleni ale rypouši sloní. Ono to ale vyjde nastejno. Rypouš, mrož, lachtan nebo tuleň. Vždy je to válec tuku s dvěma ploutvonohami a kormidlem. A tyhle hory tuku se tu válely na sluníčku a pózovaly turistům. Zážitek.
To už se ale blížila třetí hodina, byl nejvyšší čas na otočku a návrat do LA. Našli jsme jednu odbočku do vnitrozemí a nenechali se odradit cedulí s military nápisy. Dobře jsme udělali. Byla to naprosto úžasná klikatá cesta přes hory a doly (mapa). Po překonání hor přišla krajina podobná africké savaně. Suchá tráva a sem tam velký strom. A taky kontrolní stanoviště a policajt. Vracet se víc než 10 mil zpátky se nám moc nechtělo. Naštěstí to nebylo potřeba. Vláďa ukázal svůj východoevropský řidičák a dostali jsme propustku k průjezdu vojenským prostorem. Potkali jsme tank, ale nechal nás na pokoji. Asi byl nažranej. Rád bych napsal jakou měl ten tank barvu, ale nesmím. Je to vojenské tajemství. To by se při průjezdu ruskou vojenskou základnou stát nemohlo. To bychom mohli mluvit o všem. Ovšem jen se spoluvězni na Sibiři.
Poslední část cesty jsme projížděli mezi ohromnými lány vinic a sady pistáciovníků a pomerančovníků rozkládajících se na ještě větších prériích. Aby pěstované rostliny neuschly, musí být ke každé hadičkou přivedena voda. Přesto se to asi vyplatí.
San Andreas jsem nenašli. Během výletu jsme ho dvakrát přejížděli, ale ať jsme koukali, jak jsme mohli, ani jednou jsme ho neviděli. A ani to nedrnclo. Tak nevím.
jirka
Ze začátku je pobřeží ploché.
Postupně se ale začíná zvedat.
Kolonie rypoušů sloních se vyvaluje na sluníčku.
Začínají nádherná 'panoramata'. Na fotky se ta nádhera nevejde.
Opouštíme pobřeží a noříme se do vnitrozemí.
Krásné sametové kopečky.
Pohled zpět na moře.
Savana.
A najednou tank.
Začínají plantáže.
Plantáže potřebují vodu. Hodně vody.
A je tu civilizace.
Žádné komentáře:
Okomentovat