v neděli při zpáteční cestě z Las Vegas jsme si udělali zajížďku do národního parku Death Valley - Údolí smrti (mapa). Název pochází z 19. století. Skupina zlatokopů se tehdy rozhodla zkrátit si cestu ke zlatonosným polím. Jejich rozhodnutí se ale ukázalo jako ne příliš správné. Umřeli. Nelze se jim ovšem divit. Údolí je přes 200 kilometrů dlouhé, teplota zde stoupá přes 50 stupňů a téměř zde neprší. Navíc si zde příroda nachystala i další překvapení. Když poutníci překonali povrch ztvrdlý do podoby hodně hrubého struhadla, uviděli v dálce velkou vodní plochu. Když k ní dorazili, zjistili, že to není voda, ale vrstva soli, která se při chůzi láme jako ledové kry. To, že lze na této rozpálené soli usmažit vajíčka, jejich zklamání asi nezmenšilo. Když se vyrovnali i s touto nástrahou, narazili na písečné duny - stejné jako jsou na Sahaře. Tady se nejspíš rozhodli, že toho mají tak akorát dost a vzdali to.
My jsme naštěstí měli klimatizované auto s plnou nádrží a zásobu vody. Mohli jsme se tedy nerušeně kochat nádherně děsivou krajinou. Výškový rozdíl mezi dnem údolí a vrcholky okolních hor dosahuje až 3000 metrů. Přestože bylo zataženo, dosahovala teplota na dně údolí 44 stupňů Celsia. Při vylézání z auta jsme si připadali jako když lezeme do rozpálené trouby. Dostali jsme i na nejnižší místo na západní polokouli - Badwater. Leží 86 metrů pod hladinou moře. Přestože je to jedno z nejsušších míst na planetě, zmokli jsme tu. Nejspíš to byl trest za to, že Martin obral kasíno.
mějte se
jirka
Cesta pouští. Na obrázku jsou vidět i juky krátkolisté alias Joshua Tree, typické a asi jediné stromky v této poušti.
Area 51 plná mimozemšťanů je nedaleko.
A už jsme tu. Národní park Death Valley, domov Šošonů.
Vyhlídka Dante's View (mapa). To bílé dole je sůl na dně údolí smrti. Rozdíl mezi dnem a kopci vzadu je 3000 metrů.
Ráj geologů.
Už jsme na dně údolí. V popředí je Ďáblovo golfové hřiště, prosolená hlína ztvrdlá do struhadla.
A kry soli. Někde jsou vidět krásné krystaly ze soli.
Badwater (mapa), 85,5 metrů pod úrovní mořské hladiny, vepředu je solné jezírko, vzadu bílá cesta ze soli.
Vzhůru po solné cestě.
Nebo radši ne. Zpět do klimatizovaného auta.
V horní části uprostřed je značka označující hladinu moře.
V dešti si prohlížíme informační tabuli, kde píšou, jak tu má být horko.
Písečné duny. I tady dokáží přežít rostliny. Na to, jestli tu žije i něco jiného, třeba hadi a štíří, radši nemyslíme.
Výjezd z údolí.
A hurá domů ...
Žádné komentáře:
Okomentovat