USA - bašta

Ahoj,

dnes jsme po delší době byli na večeři u McDonalda. 2 cheesburgery, hranolky a kola. Mňam. A jen za 6 dolarů.

Fastfoody tu jsou na každém rohu. Je jich tu pestrý výběr. Pokud chcete hamburger, máte ho mít. Ovšem můžete si taky dát pizzu, hotdog nebo třeba sendvič. Jestli máte chuť na sladké, zajdete na donut - koblihu, kterou vždy baští policajti v amerických filmech. A kdo dává přednost národní kuchyni, zajde do fastfoodu čínského, japonského, thajského, mexického, italského ... nebo třeba mongolského. Stačí vejít, vybrat si jídlo podle obrázku, zaplatit a baštit. Jednoduché a rychlé. Rozhodně lepší než zaplivaný český bufáč.

Také je možné zajít do restaurace s obsluhou. I v těch nejlevnějších je nutné počkat, až přijde číšník a uvede vás ke stolu. Celou dobu vás potom obsluhuje ten samý číšník. Každou chvíli se chodí ptát, jestli je vše ok. Svou spokojenost (nebo nespokojenost) s obsluhou je potom nutné dát najevo při placení. Vždy jsme dávali asi 10 procent ceny jako spropitné pro obsluhu. Funguje to tu totiž jinak než u nás. V jídelním lístku je uvedena cena bez obsluhy. Spropitné (anglicky tip) se dává za obsluhu a pro číšníka je hlavním zdrojem příjmu. Dokonce se mu jako daňový základ počítá 8% z obratu. Pokud tedy nedostane spropitné, pracuje zadarmo a ještě navíc zaplatí daň z 8% ceny vašeho jídla. Není divu, že se většinou snaží. Zatímco ve fastfoodu vyjde jídlo tak na 6 dolarů, tak v obyčejné restauraci s obsluhou už je to tak kolem 15 dolarů.

Další možností kde koupit jídlo jsou bufety. Do jednoho chodíme na oběd. Vezmete si misku a do ní naskládáte z nabízených jídel libovolnou kombinaci. Platí se za váhu. Na jednom výletu jsme náhodou narazili na Hometown Buffet. Za 8 dolarů se dostanete do jídelny se spoustou různých dobrot. Vezmete misku a nabíráte podle chuti. Když to zbaštíte, začnete znovu s nabíráním. Do prasknutí.

Občas si jdeme koupit jídlo do obchodu. Je to jako u nás. Taky tu bloudím mezi regály a zoufale hledám, co bych si koupil. Naštěstí tu mají spoustu věcí pro kuchaře, kteří stejně jako já už zvládli mikrovlnou technologii.
Velký problém tu je ale s pečivem. Nemají normální chleba! Ani rohlíky nebo housky. Lze koupit mraky různých párků, salámů, paštik nebo sýrů ale není co k tomu. To čemu se tu říká bread a vypadá to jako toustový chleba, má nasládlou chuť. Navíc je to docela drahé. Ta poslední věc, kterou jsem koupil, stála 3,50 za 24 uncí (681 gramů). Osm párků přišlo jen na 2,50.
Zajímavou věci jsou samoobslužné pokladny. Přijdete k pokladně bez pokladní, naskenujete zboží, naskládáte do tašek, zaplatíte do automatu a jdete. Možná to jednou dorazí i k nám.

S jídlem tu problém nemám. Američané taky ne. Na některých je to na vidět. Každou chvíli je možné potkat Růžičkovou nebo Růžičku. Snad odjedu včas. Dokud projdu dveřmi do letadla.

jirka