Ahoj,
v sobotu jsem Londýn pouze kritizoval, teď ho budu převážně chválit. Výlet do Greenwich se povedl.
Po snídani (jako vždy opečená slanina, párek a miska ovoce) jsme nasedli do našeho taxi-Mercedesu a nechali se se odvézt na městskou hromadnou dopravu. Ze severu se do Greenwiche musí jet přes Ostrov psů (Isle of Dogs), na kterém se nachází čtvrť Docklands. Jak už název napovídá, jsou tu a hlavně tu byly veliké doky. Svého času to byl největší přístav na světě. Tudy proudilo zboží z celého světa do Anglie v době jejího největšího rozkvětu. Nyní je celá čtvrť přestavěná na moderní obchodní centrum plné mrakodrapů. Místní ultramoderní nadzemní linka, DLR, jim ale jako na potvoru nefungovala. Museli jsme využít zastaralé dvoupatrové autobusy. Podle internetu jede na jih Docklands autobusová linka D6. Číslo 177 přijelo dřív, tak jsme to riskli. Ne vždy však platí, že risk je zisk. Až sem někdo pojedete, tak pozor: autobus 177 Docklands pouze štrejchne. Občas se vyplatí internetu věřit.
Na podruhé se nám podařilo úspěšně projet skrz Docklands až ke břehu Temže. Před více než 100 lety tu pro chudé dělníky, kteří nejezdili do práce autem, prokopali podříční pěší tunel. Dnes už mají auta všichni dělníci, tak tunel využívají pouze turisté.
Na druhé straně tunelu už je Greenwich. Postupně jsme si užili těchto atrakcí:
Greenwich Market - příjemná tržnice se spoustou zajímavých věcí a pochutin. Martin si tu nechal za hříšné peníze vyrobit razítko se svým jménem ve staročínštině. Jen musí věřit, že mu tam místo jména nevyryli "to jsem ale naletěl". I já tady jedno překvapeníčko koupil.
Greenwich Wheel - místní 60 metrů vysoké ruské kolo. Proč se ruskému kolu říká ruské, je mi záhadou. Vymyslel ho Američan Ferris a po světě je známo jako Ferris wheel.
National Maritime Museum - muzeum mořeplavby. Mají tu vystaveny hezké lodičky a holdují zde kultu admirála Horatio Nelsona. Mají tu snad vše, na co kdy sáhl. Nádobí, příbory, umyvadlo, boty, spodní prádlo, svrchní prádlo, čepice, šperky, vlasy, a spoustu dalších věcí, na které jsem zapomněl. Vrcholem je uniforma s dírkou po kulce, která milého Horatia poslala do věčných lovišť během bitvy u Trafalgaru. Tu bitvu nakonec Angličani vyhráli, přestože přišli o velitele. Nebo to bylo proto? (to bych ale v tomto muzeu nahlas neříkal)
The Queen's House - královnin dům. Prostě dům, který patří nebo patřil královně.
Royal Observatory - observatoř proslavená tím, že skrz ní prochází nultý poledník (Prime Meridian). Původně to byla obyčejná observatoř. Až v roce 1884 tudy natáhli nultý poledník. Navzdory Francouzům. Dobře jim tak, žabožroutům.
Observatoř je na kopci. Docela prudkém kopci, ale vyšlapali jsme ho. Společně s tisíci dalšími turisty.
Na nádvoří observatoře už na nás čekal poledník. On tedy ten nultý poledník není jen tady. Leží i před observatoří i za observatoří a dokonce je snad natažen až k oběma pólům. Pouze tady je ale zajímavý. Tady stojí lidi frontu, aby se vyfotili s každou nohou na jiné půlce zeměkoule. Taky jsme ji vystáli.
Kromě poledníku tu mají zajímavé expozice týkající se měření času a zjišťování polohy na moři. V planetáriu mají vystaven meteorit starý 4, 5 miliardy let. Na nic staršího si prý člověk na zemi šáhnout nemůže.
Z kopce, na kterém je observatoř, je hezký pohled na Docklands.
Greenwich jsme opustili na lodi. Za mírný poplatek je možné se nechat se dovézt až k Westminsteru. Cestou je možné se kochat londýnskými pamětihodnostmi a poslouchat vtipné komentáře kapitána. Ještě lepší by bylo jim rozumět. Jako bonus k cestě lodi patří průjezd pod Tower Bridge. Škoda že naše loď byla placatá a nemuseli ho kvůli nám otevírat.
Kousek od Big Benu je Cabinet War Room, místnost odkud Churchill a spol. řídili válku. Zajímavé.
Zcela vyčerpaní jsme se ještě prošli po St James's parku, dalším z nádherných parků, a potom hurá směr Cheshunt.
jirka
p.s.
Žádné komentáře:
Okomentovat